autobus RTO upravený na přepravu plachetnic s vlekem zařídil Jaroslav Abramčuk jehož byli druhé šlupky na obrázku, ale jak to začalo.

Dvůr u pronajaté garáže v Košicích, který byl naší základnou pro laminování lodních skeletů. Skelnou tkaninu jsme přivezli ze zámečku v Kroměříži škodovkou Jardy Abramčuka – na jednu loď bylo potřeba 700m čtverečních skelné tkaniny a 600kg laminovací pryskyřice CHS104. Sudy s pryskyřicí jsme přivezli na RTO. Na obě lodě jsem měl volno ve škole (FTVS UK) pouhých 12 dní. Denně jsme pracovali 15-18 hodin. Formu a garáž nám pomohl sehnat slovenský kamarád Laco Šiňanský. 

Jeden skelet se dělal na tři čísti, dvě půlky trupu a paluba. Jedna polovina trupu se laminovala 15 hodin.

Role: Daddy nanášeč pryskyřice, Pete Tlustý střihač a pokladač tkaniny, 2 válečkáři Lukáš Klíma (houslista) a Miloš Adamčík (závodní plavec – monoploutev), Jarda Hejzlar laminoval kýl, Světlana s Katkou Tlustou štětkařky límce paluby, Abramčuk mýchal pryskyřici. V kýlu 20 vrstev a v trupu 7-12 vrstev (1.vrstva máta 500g/m2) 2. vrstva sklo 500).

sedíme nad výkresy – zleva Petr Krátký, Daddy, Jarda Hejzlar, Světlana Hrušová Katka Tlustá (tehdy Jirásková) a Pete Tlustý

Venku stojí dva skelety plachetnic, druhý (celkem třetí trup dělaný na prodej) jsem nakonec prodal vedoucímu sběrných surovin Praha Východ, který šlupky zakoupil 1986 – v jeho kamionu jsme přivezli 11 kusů stěžňů z Kovohutí Děčín, forma stěžňě byla vytvořena o dvacet let dříve pro Richarda Konkolského a jeho plachetnici NIKÉ. Dole na obrázku Daddy a kamarád Džudy (Zdeněk Doležal), připravujeme spojení paluby a trupu. Zde se rovněž laminovali podelnníky a příčníky – výstuhy trupu. 1987 převoz skeletu z Buňkova do pražského Podolí.

na lodi typu Beluga jménem Tik-Tak Honzy Hrubého, který mi velmi pomohl se stavbou SKYLLY, mimo jiné vyrobil rozvody a rozvodovou skříň.

(žebra) z mahagonové přěkližky, kterou jsem koupil v Hodoníně v roce 87, dnes bych se za toto vzácné dřevo nedoplatil.

Podolí, přez koleje sjezdu Tatranu Praha 7. Bylo málo vody, tak jsme museli loď stáhnout vrátkem pomocí dlouhého lana, uvázaného za sloup elektrického osvětlení na navigaci zátoky, na úrovni silnice. Večer jsme zjistili, že do lodi teče kýlem, vytáhnout a opravit.
Slapy kde převáželi lodě za hráz traktorem s univerzálním vlekem. Když se postaví překážka na vodní cestě, tak zhotovitel musí zajistit zdarma překonání pro lodě tudy plující.

v září 1992, byli jsme bez motoru – v zátoce jsme pluli pomalu na pádla a na řece muselo foukat, jinak bychom skončili pod železničním mostem. Spouštění do lodě, předpřipravené ocelové lože na míru, na něj se pokládal motor HATZ, původně sloužil k pohánění olejových čerpadel v uhelných dolech – stal 14 000,- Kčs, naneštěstí byl vzduchem chlazený, přehříval se a vibroval.

příprava na druhou sezonu, plavba na Slapy na motor HATZ, tehdy už jsem věděl, že budeme muset pořídit pořádný marinizovaný motor vyrobený pro lodě.

u Bordo Francie (1600 km), půjčený Opel kombi od Džudyho, měl jsem čas 4 dny mezi kurzy jachtingu a windsurfingu. Slapy 1994 již s novým motorem NANNI DIESEL (marinizovaná japonská Kubota), 3 válce a 14 koní (tehdý stál 120 000,- Kč), příprava uložení motoru, která mi trvala u HATZe rok, zde zabrala dva týdny.

předělaným hasičským roburem (náklaďák) a spojařským vlekem (na velké cívky) upravený pro tažení plachetnice – Jiří Pasler řidič a majitel vozu, na korbě stojí první posádka, která s námi plula k italské Elbě.

1.11. Bouře, Elba – Korsika, rvali jsme se proti větru do 3 do rána, než jsme se dostali do starého přístavu Bastia

na chorvatský ostrov Murter – Marina Vinici kde jsme zimovali 1997-2015, místo nám dohodil Jiří Zindulka, který dělal pro pražskou firmu Alfa Yacht, jenž si mě najal v roce 1996 jako kapitána s lodí v oblasti italského Castiglione de la Pescaia kde jsem vozil klienty abych vydělal peníze na zimování.

na chorvatský Murter, sušíme prádlo po noční bouři. Dopoledne jsme vyjeli z Dubrovniku, foukalo hodně z jihu, letěli jsme podel břehu pevniny a o půlnoci jsme přijížděli k zátoce Žuljana na poloostrově Pelješac – když v tom začal padat vítr z hory nad zátokou, hromy a blesky – stáhli jsme plachty a už jsme měl zatáčet v pravo do zátoky když přišli tak silné poryvy, že motor vůbec neměl nárok. Honza seděl na přídi s připravenou kotvou, že ji na povel hodí aby nás to nenatlačilo na skály – naštěstí neslyšel můj pokyn “hoď ji” přez silný poryv větru. Když jsme uvázali lano na místní molo na obrázku, tak uhodil blesk a spadla všechna světla včetně těch majákových – nastala tma.

a úplně prázdná pláž BOL, Světlana na přídi u obecního mola.

do chorvatské Podaci (pevnina severně od Ploče), bazarový Peugot 405, pořízený za peníze, které jsme dostali na svatbu v roce 99.

Ta samá legendární pláž, legendárně přeplněná v plné sezoně.

Řecký Levkas a chorvatská Viganj

Světoznámý vrak lodě MV Panagiotis na ostrově Zakynthos – Řecko, loď údajně plula v roce 1980 z Turecka do Itálie když v bouři skončila v zátoce, pověry praví, že převážela kontraband cigaret, ale nikdo nebyl usvědčen. Odvážíme motor zpět do ČR na generálku, to dokáže být celkem oříšek – více než 100 kilový motor spojí a přes ráhno hlavní plachty se spustí na otěži dolů na zem.

Marina Vinici, Murter, Chorvatsko

Plavba po chorvatských ostrovech

 SKYLLA nebyla na moři – zůstává celý rok na Murteru, tento rok padaly dokonce návrhy na její prodej a psali se inzeráty….

Proběhla rodinná porada a bylo rozhodnuto, přesouváme se na jih Chorvatska, kde na poloostrově Pelješac na proti ostrovu se stejnojmenným hlavním městem Korčula, učíme od roku 2003 kurzy jachtingu, windsurfingu a později i kiteboardingu:  plavba Murter – Korčula, zleva Jan Hruša Mladší, Filip Hruša, Jan Daddy Hruša a Josef Pepíček Dvořák (kamarád z Vysokého Mýta)

Viganj – pohled z vyhhlídky na vesničku, kde jsme od roku 2000 po letních sezonách prožili zhruba 3 roky života, v dálce na pravo ostrov a  město Korčula – zimoviště SKYLLY od roku 2015

Byl zvláštní rok, ve kterém nás opustilo celkem 5 blízkých přátel, kteří se na naši plavbu kolem ostrova Lastovo dívali z nebe.

Návrat po stáži v Kanadské Albertě a měsíc na to již plné plachty v kanálu mezi Korčulou a Pelješacem

 Před a po sezoně, tehdy jsme ještě nevěděli, že přijde celosvětový šok v podobě pandemie C19 a příští léto se SKYLLA do vody nedostane.

SKYLLA neopoustila marinu na ostrově Korčula a nezbylo nám, než se oddávad jachtingu na “Hobie” katamaranu, Srpen jsem zasvětil sólo expedici Praha (CZE) – Amsterdam (NED). Fotografie před 91 metrů vysokým Památníkem bitvy národů z roku 1813 – Lipsko, Německo

Návrat do řeckých vod jónského moře, tento rok jsme za velké pomoci kamarádů instalovali na SKYLLE solární panely 140Ah baterii, ledničku a vydali jsme se na plavbu Korčula (CRO) – Otranto (ITA) – Korfu (GRE). Na horní fotografii zleva: Filip “Gei” Geisler, Antonín “Toncek” Bohadlo, Filip “Hrůša” Hruša a Tomáš “Krojc” Kříž. Dole pohled z dronu na řecký ostrůvek Erikousa kam jsme po celodenní plavbě na severo-západní vítr dorazili z jihu itálie a oslavili Tomášovi narozeniny. V dálce je vidět ostrov Korfu – cíl naší plavby.

Nahoře plavba z chorvatského ostrůvku Ščedro na jiho-východní vítr směrem na Proizd. Kotvení v “soukromé” zátoce na ostrově Lastovo

Na začátku sezóny nás čekalo velké překvapení v podobě zaseknutého plynu v maximálních otáčkách, rez si vybrala svou daň. Nezbývalo nám než situaci provizorně vyřešit instalací přívesného motorku ze záchranného člunu na schůdky a vestavěný motor NANNI DIESEL odpojit a přivézt na servis zpět do ČR.

HOFIS, neboli HOnza, FIlip a Světlana – my před podolskou loděnicí, kde jsme žili do povodně v roce 2013 ve správcovském bytě. A ano před tou boudou na pravé straně fotky táta stavěl a následně na vodu spustil, více než před 30ti lety, sklo-laminátovou plachetnici jménem SKYLLA – > čas vrátit se ke kořenům…